Čína je obrovská země a možná právě tam mají domov nejjemnější a nejdrobnější věci: porcelán, hedvábí, nejmenší pejsky. Co je malé, to je hezké – to bylo očividně heslo Číňanů a tak známe historické praktiky, kterými si dámy redukovaly velikost chodidel. V Číně má domov i bonsaj, tedy umění pěstovat miniaturní stromky v nádobách.
Esoterici říkají, že v malém bonsají je obsažena energie celého stromu, a proto působí blahodárně. Skeptici musí přiznat, že mít na stole kousek živého lesa je hezké a působí to uklidňujícím dojmem.
Kultura bonsají expandovala z Číny do všech zemí Dálného východu. Speciální oblibu si získala v Japonsku, kde byl vždy problém s prostorem – a navíc Japonci v historii rádi přebírali čínské vlivy, ať už filozofii, nebo třeba zálibu v čaji.
Dnes se miniaturní stromky kultivují všude ve světě, i když na Východě je jejich obliba největší – předmět bonsají se učí i na specializovaných vysokých školách typu naší zahradní architektury.
„Na Slovensku je několik stovek bonsajistů,“ říká Vladimír Ondejčík, který vede nitranskou bonsajovou školu, což je i instituce pořádající kurzy, workshopy a výstavy přátel ministromečků.
Ondejčík je doktor přírodních věd, matematik a chemik. Bonsaje si jeho a jeho manželku Alenu – biologičku získali ještě před revolucí, sháněli dostupnou literaturu a kultivovali rostliny metodou pokusů, empiricky. Omylem se prý podařilo vyhýbat. „Vždy jsme měli obrovský respekt před rostlinami, to je první pravidlo bonsajistiky,“ říká Ondejčík. Po revoluci bonsají zasvětili život. I čaje – tvrdí, že tyto dvě kultury se výborně doplňují, na co přišli při cestách na Dálný východ. U nás v Evropě prý zvykneme věci oddělovat, tam je vnímají v celistvosti.
„Japonské bonsajové umění je pro nás mnohem pochopitelnější,“ podotýká Alena Ondejčíková. „Čínské bonsaje jsou střapaté jako stromy z přírody. Japonské bonsaje vyjadřují ideál krásy a obsahují přesné zásady japonské estetiky. Ve východních zemích jsou bonsajové mistři velmi vážení. I Slovensko v dubnu navštívil prezident tchajwanské asociace tvůrců bonsají Min-Hsuan Lo, který učí bonsajistiku po celém světě.“
A ještě jednu věc vymysleli Japonci – zatímco čínské misky byly poměrně hluboké, Japonci zavedli v období edo misky mělké – až dva centimetry. Vedly je k tomu filozofické pohnutky. Stromečky se používaly pro duchovní výchovu samurajů. Tím, že dosáhli propojenosti člověka se stromečkem, kde každá chyba měla za následek uhynutí rostlinky, kultivovali žákovo duchovno, snižovali ego a zvyšovali smysl pro zodpovědnost.
Nechceme násilí
Lidé někdy zvyknou považovat bonsaje za něco nepřirozeného, znásilněnou přírodu. Vladimír Ondejčík se proti tomu ohrazuje. Stromečky, které se používají k bonsají, nejsou zákrpky, ale normální stromy, jaké rostou i ve volné přírodě. Každý strom ovšem roste tak, že koruna se vyvine přibližně podle toho, kolik místa je pro kořenový systém. „Nemusíme chodit daleko. Když ve vysokých horách končí pásmo lesa, rostliny jsou také s přibývající výškou menší a menší.
Přizpůsobují se podmínkám. Kdybychom bonsaj prosadili do volné půdy, tak vyroste na normální strom,“ říká Ondejčík, ale dodává, že existují i speciální odrůdy používané pro bonsaj – malé nebo speciálně zbarvené. Miniatura se tedy dá vypěstovat iz obrovského afrického baobabu. Právě africká bonsajová škola je díky specifickým stromům a přístupu zajímavá a získala si také respekt ortodoxních Japonců. U nás se zase používají běžné odrůdy listnatých i jehličnatých stromů.
Vděčné bonsaje
A ještě jedna věc je podle pěstitele důležitá. „Bonsajisté umí zmenšit strom, ale nemění přírodu. Respektujeme jeho specifika, vegetační období, potřeby. Některé techniky jako tvarování větviček dráty – drátování vypadají drsně, stromu je po nich lepší,“ zdůrazňuje Alena Ondejčíková. „Když mají větvičky systém, provzdušní se koruna a dochází k intenzivnější fotosyntéze, na rostlinu se chytá méně škůdců. Tvarování tedy způsobuje, že je strom nejen krásnější, ale také zdravější.“
Vladimír Ondejčík zase zdůrazňuje, že vše je třeba dělat s mírou. „Když přesazuji, tak netvaruji a opačně. Bonsaj vyžaduje velkou trpělivost, nedá se všechno najednou, ale pak se odvděčí.“
Umění bonsají navíc není jen o pěstování, ale také o estetice, nejde jen o rostlinky, ale o celkový dojem z harmonie rostliny, misky, případně dalších prvků jako skalky či útvarů z mrtvého dřeva. Bonsajista je tedy především designér.
Vladimír Ondejčík názorně předvádí, jak na rostlinky. Opravdu to nevypadá příliš komplikovaně, i nástroje jsou poměrně jednoduché. Každý si může vybrat bonsaj podle svého temperamentu – ať čisté linie, nebo dramatické křivky, jehličí nebo listí, některé stromky krásně rozkvetou a dokonce i mají plody, ale ty nejsou miniaturní, ale téměř normální velikosti, tak se jich může nechat jen malý počet . Jiné zase odpuzují hmyz nebo krásně voní a při stříhání můžete lístky použít do salátu. Možností je množství.
Klid do bytu
Od pěstování vlastních bonsají může odradit názor, že jsou nesmírně náročné na péči. „Je pravda, že bonsaj je třeba tvarovat, ale to se dá zvládnout,“ říká Vladimír Ondejčík. „Některé jsou náročnější na zavlažování, jiné méně, jsou i bonsaje-sukulenty, které jsou naprosto nenáročné. Dalo by se říci, že čím více na ně budete zapomínat, tím budou krásnější,“ směje se. Nemusí být cílem dělat vrcholovou bonsajistiku s komplikovaným tvarováním, radost nám udělají i jednoduché stromky.
„Pokud nám někdo donese bonsaj, samozřejmě, pomůžeme mu ho vytvarovat, ale mnohem raději jsem, když to lidi naučím, aby si to dělali sami,“ říká Vladimír Ondejčík. „Je to jako mluvit o Nepálu a jít tam osobně. V dnešní uspěchané a stresové době dává pěstování bonsají klid duši a asi i proto jsou mezi slovenskými bonsajisty i vrcholoví manažeři, kteří opravdu nemají času navíc.“
Nejen pro starce
Bonsajista Peter Dušinský pracuje v zemědělství a ke stromům ak přírodě má blízko. „Bonsajistice se věnuji pět let. A kolik mám bonsají? Čtyři. Ale rostlin v miskách, které se bonsají jen stanou, mám asi čtyřicet. Doufám, že to všechny přežijí.“ Je to zkrátka běh na velmi dlouhé tratě, hlavně pokud se rozhodneme vypěstovat si stromek ze semene. V bonsajové velmoci – Japonsku je však trend jiný. Na pěstování se dávají lidé až v penzijním věku, protože v tom produktivním by opravdu neměli dost času a energie pečovat o rostliny. Proto si kupují rostliny již hotové.
„Když jsem komunikoval s přáteli z Japonska, líbilo se jim, že na Slovensku začínají pěstovat bonsaje i mladí lidé a to ze semene, takže si užijí celý proces,“ říká Ondejčík.
Potvrzuje to i japonští publicista Masahiko Shiraki žijící na Slovensku. „Pamatuji si z dob, kdy jsem žil v Japonsku, že bonsaje měly vždy image koníčka starých mužů. Slyšel jsem však, že v současnosti se stávají bonsaje oblíbené už i mezi japonskými studenty. Možná, že tito mladí lidé, poté co se dozvěděli, že bonsaje jsou velmi moderní v Evropě, sejmuli z nich konečně nálepku stařeckého hobby,“ říká Masahiko.
„S pěstováním bonsají je to jako se životem,“ dodává Vladimír Ondejčík. „Pokud budete velmi spěchat, jen si ho zkrátíte.“
Kolik to stojí?
Ceny za špičkové bonsaje jsou často fiktivní, neboť žádný bonsajista neprodá své oblíbené kousky. Malý bonsaj, který je teprve na začátku své „kariéry“, si můžete koupit už za pár desítek eur. Kvalitně umělecky vypěstovaný bonsaj má hodnotu nepoměrně vyšší. Hodnota vyspělých bonsají se pohybuje iu nás kolem tisíce eur, v Anglii i kolem sto tisíc liber, ve světě ceny kolem dvaceti tisíc dolarů za bonsají nejsou ničím neobvyklým a nejšpičkovější dosahují hodnoty i kolem milionu dolarů.
