Venkovské dvory jsou s ubývajícími domácími zvířaty jsou stále pustější. Pokud se nedokážete přenést přes nezbednost kúr, netroufáte si na chov králíků a ovečky, kozička či býček ve stáji jsou pro vás velkým
soustem, zkuste to s holuby.
Pro začátek to může být několik ozdobných páviků. Budou cupkat po vašem posečeném trávníku, zaklánět hlávky, potřásat krky a na vysokou sousedovu střechu se neodváží. Z nové zkušenosti se může stát velký koníček.
- Potěší krásou letu
Holubi dokáží na obloze potěšit oko kadejakými kousky. Zatímco některé krouží ve velkých kruzích nad loukami kolem vesnice, jiné stoupají v úzkých spirálách do výšev, kde dokážou setrvat mimo dohled celé hodiny.
Akrobati se naučili během letu dělat přemety, převalovat se, rolovat, plachtit, střemhlavě ztrácet výšku či tleskat. Každému plemeni náleží jiný způsob letu. Všechny však mají něco společného. I když jsou ve výškách holubi samy sobě pány, vždy se s radostí vracejí do svého holubníku k člověku. Ty poštovné to zvládnou i na vzdálenost stovek kilometrů.
- Rychle se množí
Když se na jaře začnou samci nafukovat, chrastí a vábí samice na hnízdo, které sami postavili, chovatel ví, že v dobré sezóně ho do podzimu čeká i šest let odchovů.
Při každém zasedání snese holubice do hnízda dvě vajíčka a při sezení se střídá se samcem. Zatímco ona zasedne vždy na noc, samec ohřívá vajíčka ve dne. Trvá 19 dní, než se holoubátka předají skořápkou a dalších 30, než se naučí zcela samostatně krmit, napájet a létat.
I když si příroda vždy poradí sama, holubům lze vybírat partnery, prosvěcovat vajíčka v hnízdě, podkládat mláďata jiným vychovatelům či kontrolovat jejich vývoj, aniž by je rodiče opustili. Zdravý pár plodných holubů odchová ročně dvanáct mláďat, aniž by se vyčerpal.
- Na ubytování jsou nenáročné
Není to dávno, co holubi hnízdili v bedýnkách pod střechou hospodářských budov v každém venkovském dvoře. Dnes potřebují ochranu před nočními predátory.
Na holubí krvi si s radostí pochutná hranostaj či lasice, mladé i dospělé holuby ve spánku poodnáší kuna i nezbedná kočka. Jsou-li však uzavřeny v bezpečném holubníku, ve kterém mají napajedlo, krmítko, sedáky a hnízdní budky, ve spánku budou v bezpečí.
Nezáleží na tom, jak je holubník velký. Důležité je, aby byl suchý a bez průvanu. Může to být část půjdou či opuštěná místnost v hospodářské budově, nebo stará králíkárna, která zůstala bez využití. Pokud mají celý den svobodu k létání, každému páru stačí malá uzavíratelná budka.
- Nesežerou mnoho
Holubi už ztratili schopnost působit v terénu a sbírat semínka trav a plevelů. Tím chránila pole před nadměrným zaplevelením. Dnes očekávají plnou podporu od člověka. Holubi se jako zrnožraví ptáci spokojí s jakýmkoli obilím. Ječmen, pšenice, kukuřice a oves je pro ně základem krmení. Jsou však rády, pokud jim chovatel v sezóně přilepší krmení olejninami a luštěninami. Hrách, peluška, čirok, konopí, slunečnice, řepka – z krmítka vyzobou vše.
Mají-li k tomu dostatek hrubozrnného říčního písku a žlutého jílu, ke spokojenosti jim nic nechybí. Pochutnají si také na chlebových drobcích či nadrobno nařezaných bylinkách a česneku. Máte-li populaci svého hejna pod kontrolou, z pytle jakoby ani neubývalo.
- Jsou chutné
Holubí maso je jako ta nejjemnější zvěřina. Je tmavě červené, plné chuti a má jemná svalová vlákna. Jedním slovem – delikatesa. Nic vás nepostaví na nohy lépe než silný vývar z dospělého holuba a na ničem si nepochutnáte víc než na perkeltě z mladých holoubat. Holubí maso je však nejen nesmírně chutné, ale také dietní.
Nejhodnotnější jsou jatečná holoubata těsně před vylétnutím z hnízda. Jelikož dosud toho mnoho nenasportovali a rodiče je krmili s velkou pílí, jejich maso je šťavnaté a tukem prosáknutá pokožka je zásobárnou chuti.
V kuchyni lze zpracovat maso každého chovného holuba. Závisí však na plemeni, zda vám bude na talíři velikostí připomínat útlou křepelku, nebo mocnějšího bažanta.
- Květy jejich trus milují
Trus holubů je svým složením jedinečný a lze jej použít k přihnojování květin, ovoce a zeleniny bez kompostování. Podporuje rostlinstvo ke květu a nasazování plodů. Nejedna hospodyňka ho v minulosti přesoušela na slunci, aby ho měla dostatek pro svou zahrádku.
Zdravý holub střechy neznačkuje řídkými bílými šmouhami, jak to dělají bělořítky, trasochvosty, sýkorky a jiná hmyzožravá ptáčata. Když na slunci jeho trus uschne, skutálí se ze střechy dolů. Jakoby dolů padaly malé kousky betonu.
Holubník se však bez pravidelného čištění neobejde stejně jako hnízda. Podobně jako jiné druhy ptactva, holubi jsou řádní nepořádníci. V holubníku a voliéře se kopí jejich trus úplně na všem.
- Zdravé a šťastné
Holubi milují koupel ve vodě. Zbavují se tak nadměrného pudru, který vytřásají z pírek. Je úžasné sledovat je, jak frkají vodu ve sluneční palevě horkého dne a poslouchat papírové šustění jejich pírek v největších mrazech. Ani ty nejchladnější zimní dny je neodradí od koupele, aby byly fit.
Chovatel dohlíží také na jejich zdraví. Holubi prosperují, jsou-li pravidelně zbavovány parazitů a po očkování je získaná imunita ochrání před nákazou. Je to stejné jako se všemi ostatními zvířaty ve dvoře. Míra péče závisí pouze na vás.
Holubi lze značkovat obroučkami, které dokumentují jejich věk, zemi původu a slouží k jejich identifikaci. Zatímco u poštovních lze vypátrat majitele většinou na internetu, ty ostatní dokáže vypátrat chovatelský spolek.
- Cestovat za nimi není třeba
Holubi lze získat nejen na chovatelských burzách a drobnochovatelských výstavách, ale také přímo u chovatelů samotných.
